Krajina plná kopců a údolí, čistý vzduch, voda v řekách a také svérázní obyvatelé. Taková je i dnes oblast Jesenicka, tedy severní části Olomouckého kraje. Hory plné míst,která mají své kouzlo a svá tajemství, se vryjí do pamětii do srdcí nejen obyvatelů, ale i mnohých návštěvníků. Ne nadarmo se rozšířilo rčení, že „Koho bohové milují, tomu dovolí žít v Jeseníkách.“
Tato oblast je však na druhou stranu poznamenána také temnými obdobími. Jednak nechvalně proslulými čarodějnickými procesy na konci 17. století a pak také událostmi z doby druhé světové války a časů poválečných. V té době kraj výrazně postihl nejprve odsun českých obyvatel na začátku války a pak zase těch německých po válce. Zejména poválečné období a téma odsunu Němců bylo po dlouhá léta tabu, něčím, o čem se nehovořilo ani nepsalo.
V druhé polovině šedesátých let však do české literatury a českého filmu vstoupil Vladimír Körner – spisovatel, dramaturg a filmový scenárista, který ve svém díle problematiku poválečného pohraničí otevřel, a to hned několikrát. Výsledkem byla jednak volná trilogie Podzimních novel, která vznikala v rozmezí let 1967–1983, a pak také tři celovečerní filmy – Adelheid (1969), Cukrová bouda (1980) a Zánik samoty Berhof (1983). Ostatně, Körner již od počátků zamýšlel své literární příběhy jako předlohy k filmovým zpracováním.
Pro Körnerovu tvorbu je typické, že jeho příběhy zachycují osudy jedinců ve vyhrocených dějinných událostech, obvykle se vyznačují ponurostí a nezřídka končí tragicky. Výjimkou nejsou ani příběhy Podzimních novel jejich prostřednictvím Körner vyvrátil pohled, který by v 50. letech prezentován. Zachytil reálný průběh tehdejšího odsunu Němců, kteří v pohraničí do té doby žili. Nenabízel ve svém podání jen černobílý pohled, ale ukázal také krutost na straně Čechů, ať už se to týkalo bezohledného chování a postupů českých úředních orgánů či rabování domů. Zároveň však reflektoval i nesnadné začátky života českých obyvatel, kteří se do zničené oblasti navraceli, či těch, kteří zde přicházeli nově z vnitrozemí. Körner zachytil také předválečnou provázanost obyvatel bez ohledu na národnost; postavy jeho děl často pocházejí ze smíšených manželství, hovoří česky i německy. O to intenzivněji pak vyznívá nesmyslnost a absurdita války a poválečných zločinů. Každé z předloh se postupně ujal jiný režisérský typ, a tak se do zpracování Körnerových scénářů vždy promítlo právě odlišné pojetí režisérů.
Adelheid – O nemožnosti dorozumění Film Adelheid první barevný počin režiséra Františka Vláčila, se natáčel na konci šedesátých let, tedy v době uvolněnější politické atmosféry. I přesto však natáčení předcházelo několikeré přepisování scénáře a složitá jednání.Körner i Vláčil se ve své tvorbě často a s oblibou věnovali příběhům zasazeným do historie, do doby vzdálenější, kterou již prověřil čas. Vláčil navíc v předchozí tvorbě ukázal, že se rád opírá o kvalitní literární předlohy. V době natáčení Adelheid měl již za sebou práci na výpravném historickém filmu Marketa Lazarová, na námět stejnojmenného románu Vladislava Vančury, ve stejném roce se pak setkal také s Vladimírem Körnerem nad filmem Údolí včel.
Adelheid ve filmové podobě zachycuje příběh válečného letce Viktora Chotovického (Petr Čepek), který přichází krátce po skončení války do pohraniční oblasti Jesenicka, kde je pověřen správcováním nad bývalým majetkem německého důstojníka Heidenmanna. Ten je sice již ve vazbě a čeká na soud, na statku však zatím bydlí jeho dcera Adelheid (Emma Černá). Během doby, kdy Adelheid čeká na odsun, se stane Viktorovou služebnou. Oba se sice na krátký čas sblíží, ale propast mezi nimi nakonec není překonána. Proč odmítne Adelheid Viktorovu nabídku k soužití, zda je to kvůli hrdosti, pocitu příslušnosti ke svému poraženému národu či z jiného důvodu, zůstává nezodpovězeno.V komorním příběhu dvou lidí odlišných národností, kteří k sobě nemohou najít cestu, tak Körner otevřel téma, zda si děti s sebou nesou vinu svých rodičů a jejich skutků.
Vyňato a zkráceno z publikovaného článku “ Jesenicko ve filmu:filmové adaptace Podzimních novel Vladimíra Körnera v časopisu Krok s laskavým svolením autorky Pavlíny Chmelařové.